neděle 24. července 2016

Osmý = poslední londýnský report: Letištní rozjímání

Půl roku po návratu z mé londýnské stáže jsem si uvědomila, že jsem poslední report sice napsala už dávno, ovšem tak trochu jsem ho tehdy zapomněla dát na web. Omlouvám se a činím nápravu.

31. 1. 2016

Plánovala jsem si, že až budu čekat na svůj let z Londýna do Prahy, využiju čas na letišti velice stylově a sice tak, že vytasím svůj milý notebook a pohroužím se do psaní posledního londýnského reportu. Sedím pod informační tabulí ve společnosti skupinky dětí nahlas komentujících požitek z konzumace čokoládových čipsů, jejich diskuze doprovázená hlasitým křupáním je jen občas přerušena tónem „tudutum“ a následným informačním sdělením vyzývajícím pana toho a toho, aby se dostavil tam a tam, jinak prošvihne let. Celou zvukovou kulisu dotváří ubrebenťený polský pár, který se usadil na sedačkách hned vedle mě. Postupně zjišťuju, že letiště není tím nejideálnějším místem pro tvorbu textu jakéhokoli druhu.



Poslední týden v Londýně byl týdnem loučícím. Rozloučila jsem se s Camdenským trhem koupí plyšové černobílé mikiny s kapucou s pandíma ušima. Bára si opatřila stejnou, ale barevně inverzní, načež prohlásila: „Konečně máme lezbický mikiny.“ Mé paní domácí jsem koupila sošku dvou koček do její rozsáhlé sbírky lapačů prachu a s Bárou jsme jí uvařily večeři. Kolegy a šéfa jsem donutila vytvořit naše společné foto, a protože střídavě mrkali nebo se netvářili reprezentativně, byl tento počin na poměrně dlouhé lokte.





Znovu jsem si prošla jižní břeh Temže, nafotila stylově polorozpadlé dřevěné molo, nasbírala pár šutříků na památku a cestou od londýnského Oka k Tate Modern a Milenium Bridge jsem se postupně loučila se všemi svými britskými imaginárními přáteli – Petrem Panem, Alenkou, Králíkem i s pány Holmesem a Poirotem. Přišli všichni. Na lavičce u řeky jsme si spolu dali rybu s hranolkama (přestože mi tohle nesmyslně veskrze smažené jídlo nijak zvlášť nechutná) a cider.





Tak tedy fajn, je to tu. Necelý půl rok strávený v Londýnském mraveništi utekl v poměrně tekutém stylu. A já se vracím domů. Báru jsem tu ještě na další dva měsíce zanechala. Jen ať se osamostatňuje, kamarádka moje drahá :) Mně už se stýská po mé milé zlaté Stověžaté krasavici.



Na ceduli s časy odletů se právě objevilo číslo mého gejtu. Balím notebook a s pocitem… ani nevím čeho přesně vyrážím k letadlu. A domů.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře vítány