Poslední dva
týdny jsem kontrolovala svůj e-mail častěji než facebook. V mém případě je
takové počínání obvyklé asi jako úplné zatmění slunce nebo dvouhlavá bílá
velryba. Příchozí poštu jsem otevírala několikrát za hodinu, doma nebo v terénu,
v mhd či za chůze. Tep i dech se mi zrychlily pokaždé, když se u ikony „Doručené“
zablýsklo provokativní číslíčko hlásící počet nepřečtených zpráv. Stránka se
načítá… buch-buch… buch-buch… Mast proti vypadávání vlasů
ani plastickou operaci penisu nepotřebuji, děkuji pěkně.
Po čtrnácti
dnech čekání doprovázeném nervozitou bublající v žaludku jsem konečně (už
po tisící) otevřela e-mailovou schránku a… byl tam. Vyplněný a podepsaný scan
dokumentu, který je alfou omegou pro získání stáže.
Tak brzy
nashle, milý Londýne.
