První londýnský report

Domnívala jsem se, že Londýn znám. Neznám. To, co jsem tu zatím během těch několika krátkých návštěv poznala, byla jen jedna z jeho mnoha tváří. Je to tvář líbivá. Reprezentativní. Nalíčená. Jakmile ale člověk odloží turistický kabát, velmi rychle zjistí, že Londýn není jen město plyšových medvědů v bifítrovských uniformách, kde se kolem Big-Benu prohání Petr Pan a spolu s Mary Poppins předvádějí ve vzduchu perfektně secvičená akrobatická čísla.

Kvůli dvaceti kilům povolené váhy kufru do letadla jsem si s sebou nakonec vzala z domova jen jednu knížku (a šest párů bot, ale to je vedlejší). Gaimanovo Nikdykde tu najednou dostává úplně nový rozměr. Celý Londýn najednou dostává úplně nový rozměr.

Ještě jeden krátký, předlondýnský report

Až skoro do posledního týdne před deadlinem odevzdání všech papírů potřebných k získání stáže jsem si myslela, že se na podzim vypravím do Londýna jen já, sama samička. Nakonec to dopadlo tak, že tam spolu budeme samičky dvě.

Na poslední chvíli se totiž stáž v nejvíc-husto-přísno-cool městě podařilo získat i mojí nejlepší kamarádce Báře, se kterou jsme jedna ruka (asi jako Vinetou a Old Shatterhand, Kiara a Jinxie nebo Patty a Selma) a to už od prváku na střední. Samozřejmě se to neobešlo bez nějakých těch pubertálních projevů radosti. S Bárou jsme se spolu proboxovaly přes gympl, maturitu i všechny přijímačky, deskriptivy, státnice, bakalářky a diplomky.

Letenky už máme. To je fajn. Jen zatím ještě tak trochu vůbec nemáme tucha, kde v Londýně budeme bydlet :D Zřejmě to nakonec bude něco ve stylu „big-last-minute-surprise“.

Tak nám držte palce! Díky :)