První londýnský report

Domnívala jsem se, že Londýn znám. Neznám. To, co jsem tu zatím během těch několika krátkých návštěv poznala, byla jen jedna z jeho mnoha tváří. Je to tvář líbivá. Reprezentativní. Nalíčená. Jakmile ale člověk odloží turistický kabát, velmi rychle zjistí, že Londýn není jen město plyšových medvědů v bifítrovských uniformách, kde se kolem Big-Benu prohání Petr Pan a spolu s Mary Poppins předvádějí ve vzduchu perfektně secvičená akrobatická čísla.

Kvůli dvaceti kilům povolené váhy kufru do letadla jsem si s sebou nakonec vzala z domova jen jednu knížku (a šest párů bot, ale to je vedlejší). Gaimanovo Nikdykde tu najednou dostává úplně nový rozměr. Celý Londýn najednou dostává úplně nový rozměr.

S Bárou jsme přiletěly na Gatwick kolem druhé odpoledne a poněkud naivně jsme se domnívaly, že cesta do východního Londýna bude otázka hodiny, maximálně hodiny a půl, ve stylu pohodlné procházky dvou dámiček na výletě. S veškerou bagáží (zdrženy drobným incidentem s nespolupracující platební kartou při zřizování Oyster „tramvajenky“) jsme se do cíle proboxovaly nacpanou podzemkou až někdy v podvečer.

Bydlíme teď u jedné svérázné, ale veskrze sympatické dámy v jejím ultra-britském řadovém domku. Je tam dokonce i potterovský přístěnek pod schody (my naštěstí můžeme spát v ložnici o patro výš).

Dosavadní zážitky a prožitky (některé):

·      Usilovné hledání dlouhodobějšího ubytování - díky kterému jsme si založily kartičky do dvou místních knihoven a poznaly turismem nepříliš dotčené části města provoněné různorodými čichovými vjemy silně orientálního rázu.

·      Jižní břeh Temže – živé sochy, knižní bazary, muzikanti, píseční sochaři, bublináři a velice kýčovitý západ slunce + východ měsíce nad řekou. Taky organizovaný dav na Millenium Bridge s obřími svítícími písmeny a ledkovými baterkami na ruční pohon. Celé to ze vzduchu filmoval dron, zatímco my se snažily proklestit si cestu na druhý břeh.

·      Obědvaly jsme v China Town s jedním (pochopitelně že nejmenovaným) spisovatelem.

·      V National Gallery jsme potkaly Lekníny i Slunečnice.

·      Zrodilo se mnoho nepovedených selfí s Fosterovou Okurkou.

·      Už pomalu přestáváme přepočítávat Libry na Koruny (nemá to cenu).

 

Pokračování příště.