Domnívala jsem se, že Londýn znám. Neznám. To, co jsem tu
zatím během těch několika krátkých návštěv poznala, byla jen jedna z jeho
mnoha tváří. Je to tvář líbivá. Reprezentativní. Nalíčená. Jakmile ale člověk odloží
turistický kabát, velmi rychle zjistí, že Londýn není jen město plyšových
medvědů v bifítrovských uniformách, kde se kolem Big-Benu prohání Petr Pan
a spolu s Mary Poppins předvádějí ve vzduchu perfektně secvičená
akrobatická čísla.
Kvůli dvaceti kilům povolené váhy kufru do letadla jsem
si s sebou nakonec vzala z domova jen jednu knížku (a šest párů bot,
ale to je vedlejší). Gaimanovo Nikdykde tu najednou dostává úplně nový rozměr. Celý
Londýn najednou dostává úplně nový rozměr.