středa 9. prosince 2015

Šestý londýnský report: Podivuhodný kopec a další příběhy

Dva měsíce v Londýně utekly znepokojivě bleskovou rychlostí. Znepokojivě z toho důvodu, že i přes stále trvající pocit začátečního rozkoukávání, jsem už v polovině celé stáže. Na jednu stranu je to škoda, na stranu druhou se už docela těším domů. Londýn je frajer mezi městy, moje milá zlatá Stověžatá mi ale už dost silně chybí. Pod vlivem temného mediálního mračna nedávných událostí je mi navíc několikrát do týdne kladeno na srdce, ať „na sebe hlavně dávám pozor, nechodím na akce, kde je hodně lidí, metrem jezdím co nejméně, pokud možno mám být jen doma, ideálně někde v protiatomovém bunkru…“ Ale to jen tak na okraj.