Půl roku po
návratu z mé londýnské stáže jsem si uvědomila, že jsem poslední report
sice napsala už dávno, ovšem tak trochu jsem ho tehdy zapomněla
dát na web. Omlouvám se a činím nápravu.
31. 1. 2016
Plánovala jsem si, že až budu čekat na svůj let z Londýna do
Prahy, využiju čas na letišti velice stylově a sice tak, že vytasím svůj milý
notebook a pohroužím se do psaní posledního londýnského reportu. Sedím pod
informační tabulí ve společnosti skupinky dětí nahlas komentujících požitek
z konzumace čokoládových čipsů, jejich diskuze doprovázená hlasitým
křupáním je jen občas přerušena tónem „tudutum“
a následným informačním sdělením vyzývajícím pana toho a toho, aby se dostavil
tam a tam, jinak prošvihne let. Celou zvukovou kulisu dotváří ubrebenťený
polský pár, který se usadil na sedačkách hned vedle mě. Postupně zjišťuju, že
letiště není tím nejideálnějším místem pro tvorbu textu jakéhokoli druhu.